Na nedávném výročním zasedání Evropské asociace pro studium diabetu byly představeny dvě nové studie zkoumající vztah mezi COVID-19 u dětí a novými diagnózami diabetu 1. Studie dospěly k protichůdným závěrům, z nichž jeden naznačuje, že existuje potenciální souvislost mezi COVID a nově vzniklým diabetem 1. typu, zatímco druhý jasně argumentoval proti jakékoli příčinné souvislosti.
Během posledních několika let vědci zjistili, že infekce SARS-CoV-2 může způsobit mnohem víc než jen přechodné onemocnění podobné chřipce. Kromě zřetelných přetrvávajících příznaků spojených s dlouhodobým onemocněním COVID byly infekce spojeny s vyšší mírou mrtvice a srdečních onemocnění.
Ale vztah mezi cukrovkou a COVID byl méně jasný. Vedle studií, které často kombinovaly diabetes typu 1 a typu 2 do jedné zastřešující kategorie, někteří vědci tvrdili, že zvýšené testování v době infekcí COVID jednoduše vedlo k tomu, že bylo zjištěno více případů cukrovky.
Dvě nové studie, které dosud nebyly recenzovány a publikovány v časopise, dospěly k rozporuplným závěrům o spojitosti mezi COVID a diabetem, což potvrzuje, že výzkumníci stále nemají jasno v pochopení této konkrétní asociace. Tyto dvě studie se konkrétně zaměřily na vztah mezi nově vzniklými diagnózami diabetu 1. typu a infekcemi COVID-19 u dětí.
První studie z Norského institutu veřejného zdraví se zabývala zdravotními záznamy všech osob mladších 18 let v Norsku. Studie zahrnovala 1,2 milionu subjektů a hledala nové diagnózy diabetu 1. typu kdykoli po PCR potvrzeném případu COVID-19.
Během dvouletého období (březen 2020 až březen 2022) byla přibližně třetina subjektů ve studii pozitivně testována na COVID. Bylo zjištěno, že ti jedinci, kteří byli pozitivně testováni na COVID, mají o 60 % vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikován diabetes 1. typu alespoň měsíc po infekci, ve srovnání s těmi, kteří nemají žádnou registrovanou infekci SARS-CoV-2.
Hanne Løvdal Gulseth, hlavní autorka studie, je opatrná, aby zdůraznila omezení výzkumu. Je možné, že v datech chybělo mnoho asymptomatických nebo nehlášených případů a absolutní riziko diabetu 1. typu bylo v kohortě COVID stále neuvěřitelně nízké. Pokud tedy COVID způsobuje u dětí cukrovku 1. typu, stává se to jen výjimečně.
„Naše celostátní studie naznačuje možnou souvislost mezi COVID-19 a nově vzniklým diabetem 1. typu,“ řekl Gulseth. „Absolutní riziko vzniku diabetu 1. typu se však zvýšilo z 0,08 % na 0,13 % a je stále nízké. U velké většiny mladých lidí, kteří onemocní COVID-19, se diabetes 1. typu nerozvine, ale je důležité, aby lékaři a rodiče jsou si vědomi známek a příznaků diabetu 1.
Druhá nová studie se zaměřila na podobný velký celonárodní soubor dat, tentokrát se zaměřením na zdravotní záznamy ve Skotsku. Zde vědci zkoumali všechny nové diagnózy diabetu 1. typu u lidí mladších 35 let v období od března 2020 do listopadu 2021.
Při porovnání těchto údajů s národním registrem PCR potvrzených infekcí SARS-CoV-2 výzkumníci nenašli žádnou souvislost mezi COVID a novými diagnózami diabetu 1. typu 30 a více dní po infekci. Na druhou stranu vědci zjistili nárůst diagnóz diabetu do 30 dnů od COVID.
Podle výzkumníků z Public Health Scotland a University of Edinburgh podrobnější analýza dat naznačila, že neexistuje žádná příčinná souvislost mezi COVID a cukrovkou. Místo toho se předpokládá, že nárůst diagnóz diabetu 1. typu je způsoben tím, že více lidí je testováno na COVID v době, kdy mají počáteční příznaky diabetu. Spekuluje se tedy, že tyto nové případy cukrovky byly přítomny již v době infekce COVID.
Zatímco ve Skotsku byl v letech 2020 a 2021 zaznamenán 20% nárůst diagnóz diabetu 1. typu ve srovnání s předchozími roky, spoluautor Paul McKeigue uvedl, že tento nárůst se zdál narůstat, než se COVID v roce 2021 rozšířil. Je možné, že existují i jiné důvody, proč za poslední dva roky vysvětlit malý nárůst případů cukrovky.
„Naše zjištění ukazují, že jiné příčiny než samotná infekce COVID-19 je třeba brát v úvahu ve vztahu ke zvýšenému výskytu diabetu 1. typu,“ řekl McKeigue. „Musíme zvážit, co se stalo ohledně šíření virů, jako jsou enteroviry během pandemie, a zda existují nějaké další environmentální faktory, jako je vystavení slunečnímu záření a hladiny vitaminu D, které by se mohly změnit během blokování, což by mohlo být také relevantní.“ „
Odborníci, kteří nejsou spojeni s novými studiemi, uvedli, že oba výzkumy jsou silné navzdory jejich odlišným závěrům. Jamie Hartmann-Boyce z Oxfordské univerzity uvedl, že existují věrohodné důvody, proč by infekce SARS-CoV-2 mohly vyvolat rozvoj diabetu 1. typu, ale za tyto pozorované souvislosti mohou být zodpovědné i další možné faktory.
„Potřebujeme více údajů na úrovni populace, abychom zjistili, zda od začátku pandemie dochází k trvalému nárůstu diabetu 1. typu a zda to koreluje s mírou infekcí SARS-CoV-2 v komunitách,“ řekl Hartmann- Boyce. „Je také zapotřebí více laboratorních studií, abychom lépe porozuměli dopadu SARS-CoV-2 na cesty přispívající k diabetu 1.
Gareth Nye z University of Chester opakuje volání po dalších datech. Řekl, že COVID-19 je stále značně nepochopená nemoc a její souvislosti s cukrovkou jsou pravděpodobné, ale nejasné.
„Zjištění, že nový virus může zvýšit riziko diabetu 1. typu, není překvapivé vzhledem k současnému souboru znalostí, nicméně riziko hlášené v obou případech je stále neuvěřitelně malé a u velké většiny populace se tento stav nerozvine,“ Nye poznamenal. „Avšak díky zamykacím postupům zavedeným v uvedených zemích můžeme být svědky artefaktu, kdy jsou děti v blízkosti rodičů nebo opatrovníků delší dobu, se zvýšeným pocitem znepokojení způsobeným pandemií, a proto jsou děti diagnostikovány. tak blízko k pozitivnímu testu.“
Zdroj: Diabetologia přes EurekAlert (1), (2)
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
