Nová studie zpochybnila obecně zažité přesvědčení, že vědomé potlačování negativních myšlenek je špatné pro naše duševní zdraví, a zjistila, že lidé, kteří tak činili, měli nižší úroveň posttraumatického stresu a úzkosti a rušivé myšlenky byly méně živé. Zjištění naznačují, že je to slibný alternativní způsob léčby duševních chorob.
Stejně jako naše činy, i naše myšlenky a emoce je často potřeba ovládat, zvláště když si připomeneme nepříjemnou událost. Potlačení je psychologický obranný mechanismus, kdy člověk vědomě vytlačuje znepokojivé myšlenky a zážitky ze své mysli jako způsob, jak se vyrovnat s traumatickými událostmi.
Konvenční myšlení v psychologických kruzích, které vzniklo u Freuda, je takové, že potlačený obsah je zadržován tělem a vytváří řadu negativních následných účinků, jako je deprese, úzkost, nemoci související se stresem a zneužívání návykových látek. Nová studie vědců z University of Cambridge ve Velké Británii však zjistila, že konvenční myšlení může být špatné a že potlačování negativních myšlenek může být ve skutečnosti dobré pro naše duševní zdraví.
„Všichni jsme obeznámeni s freudovským názorem, že pokud potlačíme své pocity nebo myšlenky, pak tyto myšlenky zůstanou v našem nevědomí a zhoubně ovlivňují naše chování a pohodu,“ řekl Michael Anderson, jeden ze dvou autorů studie. „Celým smyslem psychoterapie je vybagrovat tyto myšlenky, aby se s nimi člověk mohl vypořádat a připravit je o jejich sílu. V posledních letech nám bylo řečeno, že potlačování myšlenek je vnitřně neúčinné a že to ve skutečnosti způsobuje, že lidé myšlenku více přemýšlejí – je to klasická myšlenka ‚Nemyslete na růžového slona‘.“
Výzkumníci zvažovali mozkový mechanismus inhibiční kontroly, schopnost potlačit naše reflexní reakce a jak by to mohlo být aplikováno na získávání paměti, zejména na získávání negativních myšlenek. Naverbovali 120 lidí v 16 zemích, aby otestovali, zda je potlačování negativních myšlenek možné, a pokud ano, zda je prospěšné. Bylo hodnoceno duševní zdraví účastníků a studie zahrnovala mnoho lidí s vážnou depresí, úzkostí a posttraumatickým stresem souvisejícím s pandemií COVID.
Každý účastník byl požádán, aby vymyslel řadu scénářů, které by se mohly v jeho životě v příštích dvou letech pravděpodobně vyskytnout: 20 negativních „strachů a obav“, 20 pozitivních „nadějí a snů“ a 36 „rutinních a všedních“ neutrálních událostí. Obavy musely být aktuální obavy, které se opakovaně vtíraly do jejich myšlenek.
Účastníci poskytli vodítko a klíčový detail pro každý scénář. Negativním scénářem může být například „návštěva rodiče s COVID-19 v nemocnici“, kde klíčové slovo je „nemocnice“ a klíčový detail je „dýchání“. Pozitivní může být „sledovat, jak se moje sestra vdává“, kde „svatba“ je vodítkem a „šaty“ jsou detailem.
Výzkumníci provedli každého účastníka 20minutovým online školením každý den po dobu tří dnů, které zahrnovalo 12 opakování „No-Imagine“ a 12 „Imagine“. U zkoušek No-Imagine bylo účastníkům ukázáno jedno z jejich negativních nebo neutrálních scénářů a byli požádáni, aby událost vyvolali v jejich myslích. Poté, když zírali na narážku, byli požádáni, aby přestali přemýšlet o události tím, že zablokují obrázky nebo myšlenky, které připomenutí vyvolalo. Ve studiích Imagine bylo účastníkům ukázáno pozitivní nebo neutrální scénář scénáře a byli požádáni, aby si událost představili co nejživěji. Z etických důvodů nebyli účastníci požádáni, aby si živě představovali negativní scénář.
Mamat & Anderson/University of Cambridge
Před zahájením studie, na konci třetího dne a znovu tři měsíce poté, byli účastníci požádáni, aby ohodnotili každou událost z hlediska její živosti, pravděpodobnosti výskytu, vzdálenosti v budoucnosti, úrovně úzkosti nebo radosti z události, frekvence myšlení, stupeň aktuálního znepokojení, dlouhodobý dopad a emoční intenzita. Vyplnili také dotazníky, aby zhodnotili změny v depresi, úzkosti, obavách, afektu a pohodě.
Bezprostředně po školení a o tři měsíce později účastníci uvedli, že potlačené události byly méně živé a méně děsivé. Také uvedli, že o těchto událostech méně přemýšleli.
„Bylo velmi jasné, že události, které účastníci praktikovali potlačování, byly méně živé, méně vyvolávaly emocionální úzkost než ostatní události a že celkově se účastníkům zlepšilo jejich duševní zdraví,“ řekla Zulkayda Mamat, další autorka studie. „Největší účinek jsme však viděli u těch účastníků, kteří dostali praxi v potlačování strašných, spíše než neutrálních myšlenek.“
Účastníci s vyšší úzkostí a posttraumatickým stresem nejvíce profitovali z potlačení svých tíživých myšlenek. Mezi účastníky s posttraumatickým stresem, kteří potlačovali negativní myšlenky, jejich negativní skóre duševního zdraví kleslo v průměru o 16 %, ve srovnání s 5% poklesem u účastníků, kteří potlačovali neutrální události.
Po třech měsících účastníci trénovaní na potlačení svých strachů nadále vykazovali sníženou depresi a trend ke snížení negativního vlivu. Ti, kteří byli vycvičeni k potlačení neutrálních událostí, nevykazovali žádný z těchto účinků.
Důležité je, že potlačování negativních myšlenek nevedlo k „odrazu“, kdy jsou události vybavovány živěji. Pouze jeden účastník ze 120 vykázal po tréninku vyšší podrobnosti o potlačených předmětech a šest z 61 účastníků, kteří potlačili strach, uvedlo zvýšenou živost pro události No-Imagine.
„To, co jsme našli, je v rozporu s přijatým příběhem,“ řekl Anderson. „Ačkoli bude zapotřebí více práce k potvrzení zjištění, zdá se, že je možné a dokonce by mohlo být potenciálně prospěšné aktivně potlačovat naše strašné myšlenky.“
Studie byla publikována v časopise Vědecké pokroky.
Zdroj: University of Cambridge
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
