
Tisíce lidí, kteří trpí syndromem dráždivého tračníku, přísahají řadu kategorií potravin, aby zlepšili své příznaky. Jednou z těchto kategorií je lepek, ačkoli nová malá studie ukazuje, že to nemusí být darebák, který si mnozí myslí.
Syndrom dráždivého tračníku (IBS) je stav, ve kterém lidé mohou zažít řadu gastrointestinálního rozrušení, včetně bolesti, zácpy, nadýmání, průjmu, nadměrného plynu a dalších. Pacienti s IBS často budou procházet všemi těmito příznaky v různých časech.
Stav postihuje mezi 25 a 45 miliony v USA a podle Mezinárodní nadace pro poruchy gastrointestinálních poruch musí mnoho lidí čekat v průměru 6,6 let, než jejich příznaky dostanou diagnózu IBS. Během této doby se mnoho jedinců přirozeně obrátí na svou stravu, aby se pokusilo vyřešit, co by jim mohlo způsobit tolik nepohodlí, a pro některé jsou dietní vylepšení skutečně dostačující k tomu, aby vedly ke zlepšení.
Ale jak lékaři začnou lépe chápat stav, vypadá to, že IBS má silnou psychologickou složku. Současné myšlení je, že s komunikačními dráhami mozku-gut je něco špatného a že fyzické příznaky, které by se jeden člověk mohl cítit ve svých zažívacích tratích, se cítí mnohem závažnější nebo naléhavější pro ty, kteří trpí IBS.
Nová malá a jednoduchá studie z kanadské univerzity McMaster se hodí do tohoto pohledu na nemoc jako na silnější příčinu orientovanou na mozek než u střeva.
Vědci tam dali 28 jednotlivcům, kteří věřili, že jsou citliví na lepek nebo pšenici řadu obilovin, které obsahovaly buď lepek, celozrnnou pšenici nebo ani jeden. Studie byla provedena dvojitě zaslepeným způsobem, takže ani vědci ani účastníci nevěděli, který bar je který. Místo toho, aby zjistil, který sloup byl spotřebován, tým analyzoval výkaly účastníků k potvrzení.
Poté, co každý účastník snědl bary po dobu 7 dnů, došlo k „vymývání“ 14 dní a poté dostali další bar k jídlu dalších 7 dní. Po obdržení zpráv o symptomech od každého účastníka vědci nezjistili žádný statistický rozdíl bez ohledu na to, že se konzumované bary-93% pacientů uvedlo nepříznivé účinky po jídle, ať už obsahovalo lepek nebo pšenici.
„Ne každý pacient, který věří, že reaguje na lepek, vlastně dělá,“ říká autor senior studie Premysl Bercik, profesor McMaster’s Department of Medicine. „Někteří mají skutečně citlivost na tento potravinový protein, ale pro mnoho jiných je to samotná víra, která vede k jejich příznakům a následné rozhodnutí, aby se vyhýbalo potravinám obsahujícím lepek.“
Bercik říká, že online fóra IBS mohou udržovat víru, že lepek je špatný pro ty, kteří mají stav.
„Internet má silný vliv,“ řekl. „Mnoho pacientů zveřejňuje, jak špatně se cítí o lepku. Samozřejmě to ovlivňuje ostatní. Pokračování bezlepkové stravy by mohlo pacientům poskytnout metodu, kterou lze, aby se pokusili kontrolovat jejich příznaky, i když to znamená dodržovat zbytečná stravovací omezení.“
Vědci se domnívají, že byli svědky jevu známého jako „nocebo efekt“, ve kterém je přítomnost negativních očekávání dostačující k vyvolání fyzických příznaků. Říkají také, že kromě odstranění potenciálně zbytečných omezení stravy u pacientů s IBS by jejich práce měla povzbuzovat lékaře, aby se podívali na stav z pohledu celého těla.
„To, co musíme zlepšit v našem klinickém řízení těchto pacientů, je dále s nimi pracovat, nejen jim říci, že lepek není spouštěč a pohyb dál,“ uzavírá Bercik. „Mnoho z nich může těžit z psychologické podpory a vedení, které pomáhají destigmatizovat lepek a pšenici a bezpečně je zavést do své stravy.“
Studie byla zveřejněna v Lancet.
Zdroj: McMaster University
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com