Výzkum nadále ukazuje, jak zdravotní přínosy silového tréninku jdou daleko za kultivaci ideální plážové postavy. Nejnovější studie, která vnesla světlo na toto téma, zkoumá souvislosti mezi aktivitami posilujícími svaly a rizikem smrti a zjistila, že pouhých 30–60 minut této aktivity týdně může mít významný dopad na naši dlouhověkost.
Výzkum provedli vědci v Japonsku a zahrnoval systematický přehled 16 studií o pohybových návycích dospělých bez vážných zdravotních problémů. To pokrylo aktivity zaměřené na posilování svalů statisíců mužů a žen ve věku mezi 18 a 97 lety a umožnilo výzkumníkům získat nové poznatky o riziku úmrtnosti spojeném s různými životními styly.
Zatímco výzkum zjistil, že pravidelné posilování svalů přináší obecně nižší riziko úmrtí, autoři nové studie se snažili skutečně zjistit, jaké by mohlo být ideální množství. Jejich systematický přehled odhalil, že maximální účinek byl vázán na 30–60 minut cvičení na posilování svalů týdně, což snížilo riziko úmrtí z jakékoli příčiny o 10 až 20 %.
Příklady posilování svalů zahrnují zvedání závaží, cvičení s odporovými pásy, kliky, sedy-lehy, dřepy a dokonce i těžké zahradničení s lopatou. Tým také zjistil, že provozování tohoto typu aktivity po dobu až 60 minut týdně bylo spojeno s výrazným snížením rizika cukrovky. Je zajímavé, že výzkum také nenašel žádný přesvědčivý důkaz, že by více než hodinové posilování svalů mělo nějaký extra přínos.
Bylo zjištěno, že kombinace aktivit na posílení svalů s aerobním cvičením má ještě hlubší účinky. Tato kombinace byla spojena se 40% snížením rizika z jakékoli příčiny, 46% snížením rizika úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a 28% snížením rizika úmrtí na rakovinu.
Studie má několik omezení, která stojí za zmínku, přičemž recenzovaná literatura je založena na subjektivním hodnocení aktivit posilujících svaly, spíše než na pozorném pozorování v klinickém prostředí, a že většina z nich byla provedena v USA. Autoři doufají, že provedou další výzkum na rozmanitějších populacích, aby skutečně upevnili zjištění.
Výzkum byl zveřejněn v British Journal of Sports Medicine.
Zdroj: British Journal of Sports Medicine
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com