Tajemství není v drahém herním prvku, ale v tom, aby zahrada dávala prostor fantazii. Děti si nejlépe hrají tam, kde není všechno předem dané.

Zóny, které rostou s dítětem

Zahradu pro děti se vyplatí rozdělit na zóny podle věku a druhu hry. Menší děti ocení pískoviště, bezpečný trávník a nízké keře na schovávanou. Starší touží po výšce, po prolézačce, houpačce nebo domku na stromě. Chytré je počítat s tím, že se potřeby mění, a nechat prostor, který se dá časem předělat.

Inspiraci na aktivity podle věku a nápady, čím děti venku zabavit, pravidelně přináší magazín pro rodiče malých dětí. Právě střídání činností udrží pozornost dětí venku déle než jediná dokonalá atrakce, která je po týdnu přestane bavit.

Bezpečnost bez zbytečného strachu

Bezpečná zahrada neznamená vygumovat každé riziko. Znamená odstranit to, co skutečně ohrožuje, a nechat prostor pro zdravé zkoušení hranic. Jedovaté rostliny pryč, ostré hrany zaoblit, jezírko zabezpečit. Zbytek, tedy lezení, běhání a padání do trávy, ke zdravému dětství patří.

• Měkký dopadový povrch pod houpačkou a prolézačkou předejde úrazům.
• Zpevněné cestičky snesou koloběžku i tříkolku.
• Stín od stromu nebo plachty ochrání před sluncem v poledne.

Jedlá zahrada jako škola trpělivosti

Nic děti nenadchne pro zahradu víc než vlastní záhonek. Rychle rostoucí ředkvičky, sladké jahody nebo hrášek, který se dá jíst rovnou z lusku, učí děti, odkud jídlo pochází a že za výsledek se musí trpělivě čekat. Malý pěstitel, který sní vlastní rajče, k němu má úplně jiný vztah než k tomu z obchodu.

Tipy, jak zapojit děti do péče o domácnost a učit je samostatnosti hravou formou, najdete i na magazínu pro maminky. Zahrada je k tomu ideální. Zalévání a sledování, jak semínko klíčí, dává dětem pocit zodpovědnosti, aniž by to vnímaly jako povinnost.

Koutek na dobrodružství

Nejoblíbenější místa nebývají ta naleštěná, ale ta trochu divoká. Houština, kam se dá zalézt, hromada klád na stavění, koutek s hlínou na bahnité experimenty. Takzvaná divoká zóna, kde je dovoleno být špinavý a hlučný, bývá na zahradě nejnavštěvovanější. Právě tam vzniká fantazie a děti si vymýšlejí vlastní světy.

Nápady na venkovní hry a aktivity pro celou rodinu sdílí i rodinný magazín o výchově dětí. Společná hra venku má navíc přesah. Posiluje vztahy, protože rodič, který si s dítětem staví bunkr, je u něj naplno, bez telefonu a rozptýlení.

Rostliny, které děti nadchnou

Ne každá rostlina je pro dětskou zahradu stejně vděčná. Nejlépe fungují ty, které nabízejí zážitek pro smysly a rychlou odměnu. Slunečnice, která přeroste dospělého a otočí hlavu za sluncem, vzbudí úžas každé léto. Hrášek a fazole se dají jíst rovnou ze zahrady a děti baví sledovat, jak šplhají po opoře. Voňavé bylinky jako máta nebo meduňka lákají k mnutí lístků a čichání. Rostliny, které se dají osahat, jako měkké kočičí tlapky nebo chundelaté trávy, zase probouzejí zvědavost. Naopak trnitým a jedovatým druhům je lepší se v dětské zóně vyhnout. Když dítě dostane vlastní záhonek a pár takových vděčných rostlin, získá k zahradě vztah, který mu vydrží. Péče o něco živého, co roste díky jeho úsilí, učí zodpovědnosti přirozeně a bez kázání, jen radostí z výsledku.

Zahrada, kam se děti vracejí

Nejlepší dětská zahrada není katalogová dokonalost, ale místo, které žije. Kde se smí lézt, hrabat, pěstovat i schovávat. Kde je bezpečno, ale ne sterilně, a kde je vždycky co objevovat. Když takové místo vytvoříte, nemusíte děti ven přemlouvat. Půjdou samy a zůstanou dlouho.

A jako bonus získáte i vy. Zahrada, kterou milují děti, se stává středobodem rodinného života. Odpoledne strávená venku, společné pěstování a večerní hry v trávě jsou vzpomínky, které dětem zůstanou dávno poté, co vyrostou z houpačky.