V první dlouhodobé reflexivní studii svého druhu v reálném světě vědci odhalili nové škodlivé účinky umělého sladidla aspartamu na zdraví, které odpovídají těm, které byly nalezeny v kratším výzkumu.
Výzkumný tým vedený španělským CIC biomaGUNE a Biogipuzkoa Health Research Institute provedl roční studii účinků aspartamu na tělo a omezil dávkování hluboko pod aktuální doporučené hodnoty přijatelného denního příjmu (ADI). Tento experimentální design byl záměrným úsilím vyloučit dvě klíčová omezení, která brání existujícím důkazům: krátké studijní periody a nerealisticky vysoké úrovně dávkování.
Zatímco aspartam je jednou z nejvíce studovaných potravinářských přídatných látek na planetě, krátké studie mohou ukázat mechanické dopady aspartamu, ale ne dlouhodobé účinky – a to je jeden z důvodů, proč organizace jako Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2023 klasifikovaly aspartam jako „pravděpodobně karcinogenní pro člověka“ a americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) jej považovaly za bezpečný, když jej konzumovaly pod prahem ADI.
Zde tým vystavil myši 7 mg/kg (3,17 mg/lb) tělesné hmotnosti v ekvivalentu člověka – přibližně jedné šestině maximálního doporučeného denního příjmu – po dobu jednoho roku. Osmnácti myším byl podáván aspartam po tři dny každé dva týdny spolu s kontrolní skupinou bez dávky 14 zvířat.
„Pozorujeme, jak modulace živin ovlivňuje funkci orgánů při nemoci a zdraví, a v tomto případě jsme se rozhodli určit fyziologické dopady aspartamu na srdce a mozky myší, stejně jako jeho vliv na hladinu tuku a tělesnou hmotnost, abychom je mohli porovnat s jinými typy cukrů a sladidel,“ poznamenali vědci. „Tato dávka je výrazně pod maximální dávkou doporučenou Světovou zdravotnickou organizací, EMA (Evropská léková agentura) a FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), což je 50 mg/kg (22,7 mg/lb) denně.“
V průběhu ročního experimentu byly nejvýraznější změny vidět ve způsobu, jakým mozek zpracovával energii. Pomocí zobrazování FDG-PET vědci sledovali vychytávání glukózy v celém mozku i v konkrétních oblastech a zjistili, že po pouhých dvou měsících přerušovaného příjmu aspartamu zde u myší došlo k prudkému nárůstu – zhruba dvojnásobnému než v kontrolní skupině. A tento efekt byl v celém mozku, což naznačuje, že v raných fázích experimentu spalovalo více paliva. Kolem šesti měsíců se však tento skok ve skutečnosti obrátil a po 10 měsících mozky myší, kterým byl podáván aspartam, spalovaly asi o 50 % méně glukózy než kontrolní skupina. Protože mozek běží téměř výhradně na glukóze – aby poháněl procesy, jako je spouštění neuronů a udržování obvodů spojených s pamětí a učením – zdálo se, že aspartam okrádá orgán o to, co potřebuje k hladkému fungování.
V reálném světě se zdá, že aspartam způsobuje posun mozku z raného stavu zvýšené spotřeby energie do chronickějšího stavu nedostatečného využívání – což je vzorec často spojovaný s metabolickou zátěží, nikoli s adaptací.
Při pohledu na věci na biochemické úrovni vědci použili magnetickou rezonanční spektroskopii ke zkoumání metabolitů v mozkové kůře. Po dvou měsících byly hladiny N-acetylaspartátu (NAA) – markeru neuronálního metabolismu a funkce – opět asi o 13 % vyšší ve skupině s aspartamem. Po čtyřech měsících však raná pozitiva opět zmizela a nadále se zhoršovala. Po osmi měsících byly hladiny laktátu asi 2,5krát vyšší u myší léčených aspartamem, což naznačuje buněčnou dysfunkci.
Abyste plně porozuměli tomuto procesu, musíte znát vztah mezi astrocyty – hvězdicovitými buňkami, které přeměňují glukózu na laktát – a neurony, které podporují. Neurony jsou jak energeticky hladové, tak špatně hospodaří s palivem, což je místo, kde přicházejí astrocyty, přeměňující glukózu na snadno spalitelný laktát, který krmí nervové buňky (laktátový raketoplán astrocyt-neuron). Když je však hladina laktátu trvale vysoká, neurony jej nemohou efektivně využít a začne se hromadit, což narušuje energetickou rovnováhu v mozku. To v podstatě uvádí mozek do „nouzového režimu“, čímž se nervové obvody stávají méně účinnými, potenciálně se zpomaluje učení, snižuje se mentální výdrž a pozornost a složité úkoly jsou obtížnější.
Když vědci provedli testy prostorového učení a paměti pomocí Barnesova bludiště, aspartamové myši se ve čtyřech měsících konzistentně pohybovaly pomaleji a během tréninku urazily menší vzdálenost než zvířata v kontrolní skupině. Také jim trvalo v průměru téměř dvakrát déle, než lokalizovali cílový únikový otvor, což vykazovalo zhoršené vybavování paměti (to však bylo nekonzistentní a nebylo to považováno za statisticky významné). Do osmi měsíců se výkonnostní mezery ještě dále prohloubily, přičemž dvě ze šesti myší léčených aspartamem tento úkol vůbec nesplnily.
Celkově se zdá, že dlouhodobý příjem aspartamu brání zvířatům ve schopnosti řešit problémy v souladu s metabolickými změnami, které vědci odhalili v mozku.
Ale nebyl to zasažen jen mozek. Srdeční zobrazování odhalilo významné změny ve struktuře a funkci srdce na konci studie. Srdce myší léčených aspartamem nepumpovalo tak efektivně – komory se vyprázdnily méně úplně a dodávaly méně krve s každým úderem, i když došlo k malému strukturálnímu poškození. Postupem času to znamená, že orgány – včetně mozku – dostávaly o něco méně krve a kyslíku.
Vědci také zjistili, že zatímco u myší léčených aspartamem se během 12 měsíců nahromadilo o 20 % méně celkového tělesného tuku než u kontrolních zvířat, toto snížení se nepromítlo do zlepšení metabolického zdraví. Navzdory podobné tělesné hmotnosti se distribuce tuku v průběhu času posunula, s větším podílem tuku uloženého viscerálně kolem orgánů a celkově menším množstvím netukové hmoty. Je známo, že tento typ redistribuce tuku klade větší zátěž na srdce a metabolismus, což pomáhá vysvětlit, proč se snížení tukové hmoty u těchto myší shodovalo se změnami ve využití energie srdce a mozku.
„Aspartam skutečně snižuje ukládání tuku (o 20%) u myší, ale činí tak za cenu mírné srdeční hypertrofie a snížené kognitivní výkonnosti,“ potvrdili vědci. „Ačkoli toto sladidlo může pomoci dosáhnout úbytku hmotnosti u myší, je doprovázeno patofyziologickými změnami v srdci a možná i v mozku.“
Zjevným omezením studie je to, že výsledky jsou založeny na zvířecím modelu a musí být ještě prokázány na lidech. Zdůrazňuje však důležitost dlouhodobých experimentů pro další pochopení chronického příjmu aspartamu a toho, jak by mohl ovlivnit metabolismus mozku a srdce.
Od svého prvního schválení FDA v roce 1974 se aspartam (methylester L-aspartyl-L-fenylalaninu) stal jedním z předních umělých sladidel na americkém trhu. Četné studie poukázaly na zdravotní problémy s tím spojené, včetně vážných srdečních problémů a poruch učení a paměti.
Studie byla publikována v časopise Biomedicína a farmakoterapie.
Zdroj: CIC biomaGUNE
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
