Nová studie zveřejněná v Příroda komunikace přidala k rostoucímu množství důkazů uvádějících podobnosti mezi dlouhodobým onemocněním COVID a syndromem chronické únavy (ME/CFS). Výzkum zjistil, že přibližně polovina dlouhodobě studovaných pacientů s COVID splňuje diagnostická kritéria pro ME/CFS.
Chronický únavový syndrom je také známý jako myalgická encefalomyelitida (ME) a často se označuje pod zastřešujícím termínem ME/CFS. Během posledních několika let výzkumníci pomalu začali této nemoci lépe rozumět a jedna hypotéza, která se objevila, naznačuje, že ji může spustit akutní virová infekce.
Existuje podezření, že spouští ME/CFS řada různých patogenů, od viru Epstein-Barrové po viry dengue. A někteří vědci spekulují, že až 75 % případů ME/CFS lze přímo vysledovat k virové infekci.
Když se tedy u pacientů v roce 2020 začalo po akutní infekci SARS-CoV-2 potýkat s přetrvávajícími nemocemi podobnými únavě, spousta výzkumníků se k tomu připojila. Long COVID, nyní mnoha lékaři přezdívaný jako PASC (Post-Acute Sequelae of SARS-CoV-2), je stav s různorodým souborem příznaků, ale mnoho pacientů uvádí rysy podobné ME/CFS, jako je mozková mlha a snížená cvičební kapacita.
Carmen Scheibenbogenová, výzkumnice ME/CFS na Charité – Universitätsmedizin Berlin, strávila větší část posledních dvou let zkoumáním překrývání mezi těmito dvěma postvirovými stavy. V nové studii Scheibenbogen a kolegové potvrdili, že COVID-19 může u některých lidí vyvolat ME/CFS.
„Poskytnout vědecké důkazy k potvrzení těchto předpokladů je však všechno, jen ne triviální úkol,“ řekl Scheibenbogen. „Je to částečně způsobeno nedostatkem výzkumu ME/CFS a skutečností, že neexistují žádná všeobecně přijímaná diagnostická kritéria. Díky mimořádně důkladnému diagnostickému procesu a komplexnímu srovnání s pacienty, u kterých se ME/CFS rozvinulo po nesouvisejícím s COVID infekcí, nyní jsme byli schopni prokázat, že COVID-19 může vyvolat ME/CFS.“
Tato studie je první publikovaná data z probíhajícího projektu sledujícího postvirovou únavu u pacientů s COVID-19. Výzkum se zaměřil na 42 mladých účastníků, kteří všichni pociťovali přetrvávající středně těžkou až těžkou únavu a nesnášenlivost námahy nejméně šest měsíců po akutním záchvatu COVID-19.
Většina kohorty trpěla pouze mírným počátečním případem COVID-19. Pouze tři byli přijati do nemocnice během akutní infekce a všichni účastníci byli neočkovaní.
Tato kohorta PASC byla porovnána s kontrolní skupinou sestávající z pacientů ME/CFS odpovídajících věku a pohlaví, o nichž je známo, že se u nich onemocnění rozvinulo po krátkém období nemoci z infekce jiné než COVID.
Přibližně polovina kohorty po COVID vyhovuje diagnostickým kritériím pro ME/CFS. Hlavním rozlišovacím znakem, který odděloval kohortu po COVID ME/CFS, bylo trvání vyčerpání po námaze nebo cvičení. U pacientů s ME/CFS a pacientů po COVID, kteří splňují diagnostická kritéria pro ME/CFS, trvala nevolnost po námaze déle než 24 hodin.
Snad nejzajímavějšími zjištěními ve studii byly rozdíly mezi subjekty po COVID ME/CFS a kontrolními pacienty s ME/CFS. Měření síly stisku ruky se často používá ke kvantifikaci svalové únavy u ME/CFS a u tohoto měření byly zjištěny podobné slabiny mezi pacienty s COVID a pacienty bez COVID ME/CFS. Ale kupodivu korelovaly s velmi odlišnými zánětlivými biomarkery.
„To jsme navíc zjistili [post-COVID] jedinci s mírnější námahovou intolerancí měli sníženou sílu stisku ruky, pokud měli zvýšené hladiny cytokinu interleukinu 8,“ poznamenal Scheibenbogen. „Ve skupině ME/CFS však síla stisku ruky korelovala s hormonem NT-proBNP, který mohou svalové buňky uvolňovat při nedostatečném zásobení kyslíkem. To naznačuje, že u těchto jedinců může být svalová slabost způsobena narušeným zásobováním krví.“
Co to všechno znamená? Bohužel frustrující odpověď je, že je to složité. Možná komplikovanější, než mnozí badatelé dříve tušili.
Tato nová zjištění naznačují, že dlouhý COVID neboli PASC je neuvěřitelně heterogenní chronické onemocnění. U některých pacientů se může projevit stavy, které se podobají ME/CFS, ale u jiných může COVID dlouhodobě zahrnovat řadu nových neurologických, vaskulárních nebo kardiovaskulárních symptomů.
Nové poznatky také naznačují, že ME/CFS je potenciálně mnohem rozmanitější onemocnění, než se předpokládalo. Studie spekuluje o postvirové únavě, která by se mohla projevit různými způsoby v závislosti na patogenu spouštějícím stav. Možná je tedy ME/CFS spouštěné Epsteinem-Barrem patologicky odlišné od ME/CFS spouštěné SARS-CoV-2?
Lepší pochopení specifičnosti těchto druhů postvirových únavových syndromů pomůže výzkumníkům vyvinout budoucí léčbu. Scheibenbogen však zdůrazňuje, že v současné době existuje jen málo léčebných postupů, které by pacientům s těmito stavy pomohly, takže snaha vyhnout se virovým infekcím je v tomto okamžiku pravděpodobně nejlepším postupem.
„Naše údaje také poskytují další důkaz, že ME/CFS není psychosomatická porucha, ale závažné fyzické onemocnění, které lze měřit a diagnostikovat pomocí objektivních metod,“ dodal Scheibenbogen. „Bohužel, současná léčba ME/CFS je čistě symptomatická. Chtěl bych proto vyzvat i mladé lidi, aby se chránili před SARS-CoV-2 tím, že se nechají očkovat a nosí masku FFP2.“
Nová studie byla zveřejněna v Příroda komunikace.
Zdroj: Charité – Universitätsmedizin Berlin
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
