Genetická predispozice k poruchám pozornosti/hyperaktivitě (ADHD) je podle nového výzkumu z University of Pittsburgh spojena se zvýšeným rizikem poklesu kognitivních funkcí a Alzheimerovou chorobou ve stáří. Tato zjištění jsou první, která spojuje genetické riziko ADHD s kognitivní poruchou související s věkem.
Hypotéza ADHD by mohla zvýšit riziko demence v pozdějším věku je relativně nová. Teprve v posledních několika letech výzkumníci začali poukazovat na možnou souvislost mezi těmito dvěma stavy.
Problém, kterému výzkumníci čelí při pochopení této potenciální asociace, je ten, že ADHD, jak ji v současnosti chápeme, je relativně nový diagnostický stav. Po desetiletí klinickí lékaři definovali mnoho různých druhů poruch hyperaktivity u dětí, od toho, co se v 50. letech nazývalo „minimální mozková dysfunkce“ až po „hyperkinetickou reakci dětství“ v 60. letech 20. století. Teprve koncem 80. let se objevil formální klinický termín ADHD a od té doby byla jeho diagnostická kritéria vágní.
Účinné longitudinální studie spojující ADHD s Alzheimerovou chorobou byly tedy náročné. Těch několik studií, které naznačily vztah, se nemohlo přiblížit k prokázání sdílené fyziologické příčiny. ADHD je například často spojena s řadou faktorů životního prostředí a životního stylu, o kterých je známo, že zvyšují riziko demence, včetně cukrovky, deprese a nízkého dosaženého vzdělání.
Novější stopy pocházejí z nového genetického výzkumu. Studie z roku 2021 například zjistila, že rodiče dětí s ADHD byli vystaveni vyššímu riziku demence a Alzheimerovy choroby ve srovnání s rodiči dětí bez ADHD, což naznačuje, že by mezi těmito dvěma stavy mohl být potenciální genetický vztah.
Další zajímavý přechod mezi těmito dvěma stavy přišel ve velmi nedávné studii, která zjistila, že léky běžně používané k léčbě ADHD prokázaly slibné zlepšení kognice u pacientů s Alzheimerovou chorobou.
Tato nová studie využila nedávno vyvinuté skóre genetického rizika ADHD jako způsob, jak prozkoumat možné souvislosti mezi Alzheimerovou chorobou a ADHD u starších dospělých. Podle výzkumníků skóre genetického rizika ADHD „představuje kombinovanou genetickou odpovědnost za poruchu a je vysoce spojeno s diagnózou ADHD a souvisejícími rysy v nezávislých klinických a populačních vzorcích.“
Takže místo toho, aby se zabývali tím, zda starší dospělí byli formálně diagnostikováni s ADHD v jejich mladších letech, vědci měřili jejich genetickou predispozici k tomuto stavu, bez ohledu na jakoukoli klinickou diagnózu.
Studie se zabývala údaji z probíhajícího dlouhodobého výzkumného projektu Alzheimerovy choroby, který sledoval kognitivně zdravé subjekty do stáří. Do studie bylo zahrnuto kolem 200 subjektů, všechny kognitivně zdravé na začátku, ale vykazovaly drobné známky časných depozit amyloidního proteinu v mozku.
Během šestiletého období sledování výzkumníci zjistili, že vysoké skóre genetického rizika ADHD koreluje s vyšší mírou poklesu kognitivních funkcí. Studie také zjistila, že čím větší byly depozity amyloidu (Aβ) v mozku na začátku studie, tím rychlejší byl kognitivní pokles u subjektů s genetickým rizikem ADHD.
„Naše výsledky naznačují, že genetická odpovědnost za ADHD je spojena s kognitivním zhoršením a rozvojem patofyziologie AD,“ píší vědci ve studii. „Nálezy byly většinou pozorovány u Ap-pozitivních jedinců, což naznačuje, že genetická odpovědnost za ADHD zvyšuje náchylnost ke škodlivým účinkům patologie Ap.“
Tharick Pascoal, hlavní autor nové studie, je opatrný, aby tato zjištění nepřeháněl. Ačkoli ADHD může představovat rizikový faktor pro demenci, může být pouze menším rizikovým faktorem mezi mnoha faktory, které určují, zda se u někoho rozvine Alzheimerova choroba.
„Právě nyní pracujeme na nových studiích, které se snaží tvrději posoudit ADHD a zařadit kohorty pacientů s ADHD v dětství, abychom je mohli v průběhu času sledovat pro biomarkery Alzheimerovy choroby,“ dodal Pascoal. „Dokončení těchto studií trvá dlouho, ale jsou důležité pro naše pochopení multifaktoriálních neurologických onemocnění a toho, jak ovlivňují kognitivní poruchy.“
Nová studie byla zveřejněna v Molekulární psychiatrie.
Zdroj: University of Pittsburgh
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
